Tkaní na stavu

Kurzy tkaní v tkalcovně tkalcovského muzea jsou jednodenní, vícedenní a rekvalifikační. K dispozici je řada tkalcovských stavů od dvoulistých, čtyřlisté až osmilistý tkalcovský stav. Kurzy ručního tkaní na tkalcovských stavech pořádáme několikrát do roka a nabízíme i individuální kurzy pro min. tři zájemce. 

Tkaní je textilní technika, jejíž vstupním materiálem je příze (nitě) a výstupním plošná textilie. Narozdíl od např. pletení či háčkování pracuje se dvěma skupinami nití. První skupinou je osnova - ta prochází tkaninou po délce. Délka osnovních nití určuje délku budoucí tkaniny, a počet osnovních nití její šířku. Druhou skupinou nití je útek - ten se proplétá příčně (kolmo) přes osnovní nitě a jeho úkolem je osnovní nitě svázat do jednoho kompaktního plošného celku.

V závislosti na způsobu, jakým útek prochází přes osnovu, se rozlišují různé vazby. Nejznámější a nejjednodušší vazba je plátnová, při které útek prochází střídavě před jednou a za jednou osnovní nití (a v další řadě opačně).

Tkaní může mít mnoho podob a v historii bylo vynalezeno spoustu způsobů jak vytvořit tkaninu. Karetky, forma na zapjastky, tkací destička, gobelínový rám, kolíkový stav, stuhový stávek ... Každou tuto pomůcku lze použít v výrobě tkaniny a každá tato pomůcka se ovládá svébytnou technikou. Nejtypičtějším a nejrozšířenějším způsobem tkaní je ale tkaní za pomoci tkalcovského stavu.

Právě tkalcovský stav se v historii ukázal být nejúspěšnějším způsobem mechanizace tkaní. Ačkoli některé techniky mohou mít větší možnosti (co do vzorování nebo struktury tkaniny), žádná jiná technika nedokáže v rychlosti a účinnosti konkurovat tkalcovskému stavu při výrobě velké plošné textilie. Stav pomáhá tkalci v několika směrech. Hlavním úkolem stavu je udržovat pořádek v osnovních nitích a podle potřeby je držet napnuté. Obojí jsou nezbytně nutné podmínky k úspěšnému tkaní a jsou zároveň důvodem, proč nelze tkát bez pomůcek, jen tak v ruce. Pokud se nám při tkaní osnovní nitě povolují nebo náhodně střídají pozice, pak nic neutkáme.

Druhým úkolem stavu (který už není ke tkaní nezbytný) je vytváření prošlupu - tedy možnost některé osnovní nitě zdvihnout a jiné zatlačit dolů tak, aby mezi nimi vznikla mezera. Touto mezerou (prošlupem) potom lze protáhnout útek jedním plynulým rychlým pohybem. Bez prošlupu bychom museli pracně proplétat útkovou nit mezi osnovními, abychom docílili žádaného provázání. Vzhledem k tomu, že tkaní sestává především z protahování útku, je zřejmé, že takový postup je pro výrobu větších textilií neúnosný.

Mechanismus na vytváření prošlupu se v historii vyvýjel. Nejstarší pomůckou je nitěnkový činek - dřevěná tyč, na kterou jsou v řadě vedle sebe navázány volné smyčky z provázku. Osnovní nitě procházejí buď mimo tyto smyčky (potom je manipulace s tyčí neovlivňuje), nebo jsou do smyčky navlečené. Když si tkadlec tyč přitáhne k sobě, přitáhne si tím i všechny nitě navlečené ve smyčkách, čímž je oddělí od ostatních a vytvoří prošlup. Nitěnkový činek ovšem neumožňuje nitě zatlačit; konstrukce stavu musí zajišťovat, aby se nitě navlečené ve smyčkách při uvolnění tyče samy přesunuly do "zatlačené" pozice. Zhruba ve 13.století byly vynalezeny listy, které představují dokonalejší (a od té doby široce používaný) mechanismus, který je i v současné době pro ruční tkaní zdaleka nejběžnější. Listem se rozumí dřevěný rámek, obsahující dvojice smyček (dnes už kovových) - vždy jedna smyčka je připevněna na jednu stranu rámu, druhá na opačnou. Osnovní nit, která má být listem ovládána, se potom provléká skrz obě smyčky, takže se pohybuje spolu s listem při přitažení i zatlačení. To, narozdíl od nitěnkového činku, zajišťuje, že se všechny nitě při tkaní napínají rovnoměrně. Pro úplnost je třeba ještě zmínit žakárový stav (vynalezený na začátku 19. století), který umožňuje ovládat zdvihání jednotlivých nití na základě programu uloženém na děrném štítku. I tento mechanismus se ještě používal v ručním tkaní a někteří výrobci ho pro domácí použití stále vyrábějí. Je na něj ale třeba mít opravdu hodně místa.

Stav navíc umí několik dalších věcí, které nejsou nezbytné, ale výrazně pomáhají. Mezi nimi je např. možnost přirážet útek bidlenem přímo zabudovaným do stavu (přiřážení je nezbytné pro tkaní husté pravidelné tkaniny), možnost navíjet utkanou látku na vál, možnost mít připravenou celkou délku osnovy na jiném válu atd. Stav může mít mnoho podob - pravěký stav z několika svázaných větví, o něco dokonalejší ranně-středověký vertikální stav, velký horizontální stav vrcholného středověku, s několika listy a pohyblivým bidlenem, velký stav se člunkem v typické krkonošské chalupě 18. století, nebo moderní, počítačem řízený průmyslový stav ovládající zdvihání jednotlivých nití podle použitého programu. A každá tato podoba přinesla nějaké nové možnosti.

Bylo také vynalezeno několik způsobů jak protáhnout útek prošlupem. Nejjednodušší, ale nejvíce pracné, je protahovat klubíčko nebo smotek příze (takto se tkalo např. ještě ve starověkém Řecku). Výhodnější je útková jehla - dlouhé úzké prkýnko, na které se po délce namotává příze a celé se protahuje prošlupem. Nejrychlejší prostředek používaný při ručním tkaní byl člunek - ten měl podobu dřevěné "lodičky" se vsazenou cívkou, na které byla namotána příze. Člunek se potom posílal skrz prošlup po speciální člunkové dráze, což bylo zdaleka nejrychlejší. Moderní průmyslové stavy už používají jiné způsoby, které ovšem v ručním tkaní využít nelze.

Pro ruční tkaní v domácích podmínkách se i v současné době vyrábějí nejrůznější druhy stavů. Tyto stavy jsou vyráběny v mnoha různých variantách - malé stolní, větší vertikální či horizontální, s různým počtem listů, různým designem, různým způsobem ovládání. Tká se většinou pomocí útkové jehly, ale vyrábějí se i větší stavy s člunkovou dráhou. Pokud chcete tkát, musíte se rozhodnout kolik máte doma na stav místa, jakou šíři tkaniny chcete tkát (čím širší, tím větší stav potřebujete) a jak složité vazby chcete používat (složitější vazby se dají tkát jen s větším počtem listů; pro běžné vazby stačí 4 listy). Většinou potom nebývá problém najít výrobce nebo elektronický obchod, který takový stav nabízí.

Pokud s tkaním začínáte, zvažte i způsob jaký si budete připravovat osnovu na svůj stav. Příprava osnovy je zřejmě nejnáročnější úkol tkalcovství a přitom bez navinuté osnovy nelze tkát. Někteří výrobci stavů nabízejí i možnost nechat si u nich osnovu navinout, což bývá nejschůdnější varianta. Pokud si budete osnovu připravovat sami, budete potřebovat ještě snovadlo (které může mít několik různých podob) a hlavně znalosti o tom, jak ho používat. Odměnou vám ale bude hlubší proniknutí do tkalcovského řemesla a větší nezávislost.

Doba, kdy každá domácnost musela tkát, pokud její členové chtěli chodit oblečení, už je dávno pryč. Dnes už netkáme proto, že musíme - nezbytné tkaniny dodává průmysl v kvalitě a ceně,jakou bychom doma nedokázali napodobit. Dnes tkáme s cílem vyrobit něco neobvyklého a jedinečného, co bude hezké či užitečné, ale sériová výroba to vyprodukovat nedokáže. A v této podobě má ruční tkaní stále svůj smysl a přináší radost z vlastní práce i z hotového výrobku.

Na kurzu obdržíte metodický materiál tkalcovského muzea Tkaní a natahování osnovy, možnost dokoupit Len, Plstění ovčí vlny, Barvení.