Jesenické vlnění Vladimíra a Roman Křenkovi

Zpracování vlny od surové vlny až po příze, nebo ještě dál, až po finálni výrobky - to najdete u manželů Křenkových, z Klubu zpracovatelů ovčí vlny a na jejich farmě Stránské z.s.

Jesenické vlnění a Vladimíra Křenková, Roman Křenek

 

Mám napsat něco o sobě....Tak to není , ale vůbec lehké, protože už dvaatřicet let nejsem sama a na všechno jsme dva. Společně jsme nejen vychovali děti, ale taky společně budujeme, hospodaříme, tvoříme, plánujeme, společně jsme postiženi vlnou a jejími nekonečnými možnostmi zpracování...vše společně. Takže mi vážně nejde napsat jen o sobě.

 

K vlně jsme se dostali vlastně náhodou, když jsme kamarádovi pomáhali na jeho statku. Tam jsme začali obdivovat ovečky Valašky a rozhodli se, že je chceme chovat a přispět k záchraně tohoto plemene a zpracovat všechnu vlnu co ovečkám naroste.

Plánovali jsme, že jednou našetříme na vlastní statek a budeme hospodařit sami podle svého. Našetřit na statek je ale utopie....to už teď víme. Tenkrát jsme si to  ale mysleli.

Aby člověk otevřel oči, občas potřebuje trochu od života pošťouchnout a nebo dostat pár facek. Zřejmě jsme to také potřebovali a tak nám život uštědřil lekci. Zkrátím to. Když jsem se po týdenním pobytu v komatu probrala, pochopili jsme , že šetřit na svůj sen nemá smysl, že by člověk ten život promarnil v planých nadějích a nikdy svůj sen neuskutečnil.

Po návratu z nemocnice jsme na dluh koupili stavení, kde se naše sny stávají skutečností. Je to cesta, kterou jsme si vybrali a s vědomím, že veškeré úspěchy , ale i prohry jsou jen naše se pouštíme již pěknou řádku let do díla, které nám dává smysl.

Vybudovali jsme hospodářství, kde se pase už 200 ovcí. Pořádáme workshopy nejrůznějších řemesel, ale nejmilejší a nejčastější jsou vlněné akce.

Děti mezi tím vyrostli a dali se jinými, ale svými, cestami a my pochopili, že život po padesátce je fajn a užíváme si to, co je možné a hlavně to co nás baví.

Netrpíme syndromem prázdného hnízda, naopak máme pořád spoustu plánů, spoustu práce, krásné práce s vlnou.

Před rokem jsme se rozhodli, že na farmě potřebujeme mini přádelnu....nebudu popisovat všechny komplikace s takzvanou podporou malých, rodinných podniků. Přádelna je tu a je to báječné. Přádelna vznikala zrovna v době, kdy jsme začali naše ovečky pást na hřebenech Jeseníků. Když jsem vymýšlela název , koukala jsem na ty naše ovečky , jak se tak vlní na těch horách....v pozadí Praděd a Petrovy kameny...foukal vítr a ovečkám se vlněný kožíšek vlnil.....Takže přádelna má název Jesenické vlnění....

Když jsme se do této akce pouštěli, bylo to s opravdovým nadšením. Ne, není to jednoduchá cesta, ale je fakt napínavá a dobrodružná. A to máme rádi. Ještě asi neumíme všechno, ale když se dílo daří , naštěstí je to čím dál tím častěji, tak je to naprostá paráda a zažíváme euforii téměř nepopsatelnou. To pak stojíme v přádelně a obdivujeme co se nám pod rukama tvoří a diskutujeme o možnostech a  vlastně se nám ani nechce domů...i když domov je asi tak deset kroků z přádelny.

I to víte, že ne vždy se vše daří, ale bereme to jako výzvu k rozluštění vlněného hlavolamu, který nás třeba zavede zase někam dál, kde to ještě neznáme.

 

Jesenické vlnění je tedy místo, kde je možno nechat zpracovat vlnu od praní až po finální výrobek. Novinkou je také nový pomocník Plstící stroj, který zvládne uplstit i tu naši tvrdou vlnu z Valašských ovcí.